Vodárenská společnost Táborsko s.r.o. stanula na prahu dospělosti

Vodárenská společnost Táborsko s.r.o. letos završí osmnáct let své působnosti. Od svého vzniku prošla mnoha složitými obdobími, změnami, a také co do hodnoty majetku vyrostla. Pojďme si připomenout nejvýznamnější mezníky její historie.

Historie

Vodárenská společnost Táborsko má svůj původ ve sdružení měst Tábor, Sezimovo Ústí a Planá nad Lužnicí, které si převzalo svůj vodohospodářský majetek od Jihočeského vodárenského svazu (JVS). JVS vznikl na základě druhé vlny kupónové privatizace v roce 1993. Tehdy byli vlastníci a současně provozovatelé vodovodů a kanalizací, v tomto případě Jihočeské vodovody a kanalizace České Budějovice státní podnik, pověřeni Fondem národního majetku, aby vytvořili tzv. “privatizační projekt“. Na jeho základě vznikl Jihočeský vodárenský svaz, coby vlastník vodárenské infrastruktury, a Vodovody a kanalizace Jižní Čechy a.s., které se staly jejím provozovatelem.

V táborské aglomeraci se v té době pila pitná voda ze dvou hlavních zdrojů, a sice z řeky Nežárky a táborského rybníku Jordán, který pochází z roku 1492 a je tak nestarší přehradní nádrží ve střední Evropě. Kanalizace z větší části Tábora a Sezimova Ústí byla svedena na již tehdy značně přetíženou čistírnu odpadních vod v Klokotech. Odpadní vody z dalších částí tohoto souměstí a celé Plané nad Lužnicí tekly do řeky Lužnice.

V plném tempu se také rozšiřovala Vodárenská soustava Jižní Čechy, která dovádí na Táborsko pitnou vodu z úpravny vody Plav, jejíž zdrojem je přehrada Římov na řece Malši.

V roce 1988 započala rozsáhlá výstavba kanalizační soustavy na území všech tří lokalit, včetně důležitého „průmyslového přivaděče“ z Plané nad Lužnicí a nové areálové čistírny odpadních vod v lokalitě Na Mělké.  Na svou dobu svým rozsahem nebývalé vodohospodářské dílo bylo dokončeno a předáno do provozu v roce 1993.

Po rozdělení Jihočeského vodárenského svazu v roce 1996, kdy se ze společného majetku vyjmuly konkrétní sítě a objekty patřící jednotlivým obcím a městům, vznikla Vodárenská společnost Táborsko, sdružení právnických osob. Ta fungovala v letech 1997 - 2004, a od počátku vyvíjela ve spolupráci s provozovatelem značné úsilí v rozšiřování vodohospodářských služeb nejen pro obyvatele, ale také pro poměrně početnou skupinu průmyslových podniků transformujících se, nebo nově vznikajících, převážně na území Sezimova Ústí a Plané nad Lužnicí.

Právě nárůst investic do vodárenského majetku, a s tím spojený růst rozsahu účetních a legislativních povinností, přinutil tehdejší vedení těchto tří měst přijmout rozhodnutí o založení obchodní společnosti s názvem Vodárenská společnost Táborsko s.r.o. (VST). Do této společnosti, která od 10. prosince 2003 převzala poslání své předchůdkyně, vložila infrastrukturu vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu.

Významné investice

Stav vodohospodářské infrastruktury na počátku 90. let minulého století nebyl dobrý. Plánované hospodářství předrevolučního režimu sice neslo téměř veškerou tíhu nákladů na provoz a investice, ale za cenu překotné a nekvalitní výroby materiálů a výstavby sítí zejména v aglomeracích panelákových sídlišť. Opravy se prováděly pouze ty nejnutnější a obnova se nerealizovala vůbec.

Konkrétně na Táborsku dosahovaly ztráty na vodovodní síti 50 %, kanalizace byla v žalostném stavu a vysoký podíl odpadních vod tekl bez jakéhokoliv čištění rovnou do řeky. VST tak bezprostředně po svém vzniku musela řešit realizaci rozsáhlého projektu s názvem „Náprava stavu kanalizační soustavy aglomerace Táborsko“, který z větší části řešil problémy z hlediska odvádění odpadních vod.

Projekt byl původně připravován pro získání podpory z programu ISPA učeného pro země čekající na přijetí do EU. Česká republika však vstoupila do Evropské unie dříve, a tak bylo nutné v nejkratším možném čase přepracovat žádost o dotaci do programu Fondu soudržnosti. Projekt, který získal rozhodnutí o přidělení podpory dne 22.12.2006, byl kompletně dokončen v roce 2011. Rekonstruováno nebo nově vybudováno bylo 23,4 km kanalizačních stok, 7,4 km vodovodních řadů a cca 2000 obyvatel bylo nově napojeno na kanalizaci s ČOV. Dotace z Fondu soudržnosti činila více než 7 mil. EUR. Dokončení tohoto technicky a administrativně složitého projektu bylo však podmíněno také zajištěním dostatečných vlastních zdrojů na dofinancování nákladů, které celkově převýšily částku 1 miliardy Kč. Z tohoto důvodu si VST byla nucena vzít dlouhodobý úvěr, který bude splácet až do r.2028, a který spolu s pokrytím nákladů na obnovu vyšplhal cenu vodného a stočného v roce 2012 na nechvalně první příčku v ČR.

Další významnou akcí, na kterou získala VST podporu z Operačního programu Životní prostředí, byla Intenzifikace technologické linky areálové čistírny odpadních vod (AČOV). Výsledkem investice za více než 160 milionů korun, z čehož dotační podpora činila necelých 100 milionů korun, bylo zintenzivnění čištění a odstraňování nežádoucích látek z odpadní vody a modernizace technicky dosluhujících strojů, zařízení a objektů na této čistírně. Stavba byla dokončena v roce 2013.

Proces obnovy a modernizace čistírny tím ale zdaleka nekončil. V letech 2015 - 2020 pokračoval výměnou zastaralých sítopásových lisů za moderní šnekové, dále byla provedena intenzifikace původních dvou vyhnívacích nádrží a zřízení třetí namísto nádrže uskladňovací. To vše za cenu bezmála 55 milionů korun. Poslední etapa zahrnovala nové dávkování síranu železitého s možností aplikace do více míst čistícího procesu, a posílení zdrojů dodávky vzduchu do aktivačních nádrží spolu s novými čerpadly regenerace.

Opomenuta nezůstala ani původní stará čistírna v Táboře Klokotech. Od roku 2001 se zde používá ojedinělý typ technologie čištění odpadních vod, tzv. Deep Shaft. Zjednodušeně řečeno, se odpadní voda nečistí v horizontálních nádržích s hloubkou okolo 4 m, ale „obíhá“ ve vertikální šachtové nádrži o hloubce 60 m a průměru přes 4 m.

VST se v průběhu let dařilo získávat prostředky i z programů národních dotací. Z Programu 129 180 „Výstavba a obnova infrastruktury vodovodů a kanalizací II“ ministerstva zemědělství byl spolufinancován projekt zajišťující zásobování vodou a odvádění odpadních vod v příměstské části města Tábora – Zárybničné Lhotě, kde se místní dlouhodobě potýkali s kvalitou pitné vody ze svých zdrojů i s požadavky na čištění odpadních vod. V současné době řeší VST ten samý problém také v další místní části Hlinici a Stoklasné Lhotě.

Provozování vodohospodářské infrastruktury

VST je od svého vzniku společností vlastnickou zajišťující kvalitní správu a rozvoj svého majetku. Povinnosti provozovatele přenáší v principu tzv. “oddílného modelu“ na svého smluvního partnera vybraného formou veřejného zadávání.

Otázku výběru provozovatele vodohospodářského majetku řešila ve své historii již několikrát. Nejprve tomu bylo v roce 2006, neboť na konci roku 2007 končila platnost původní provozovatelské smlouvy z roku 1997, do jejíchž práv a povinností VST vstoupila po svém založení. Zásadní význam pro dění kolem přípravy soutěže o novou provozní smlouvu mělo přidělení dotace z Fondu soudržnosti EU na již zmiňovaný projekt „Náprava stavu kanalizační soustavy aglomerace Táborsko“.

Příprava nového smluvního provozního vztahu byla náročná už jen proto, že začal platit zcela nový koncesní zákon č. 139/2006 Sb, s nímž neměl vodárenský sektor téměř žádné zkušenosti. Přestože pokyn z Evropské komise byl jasný – vybrat provozovatele podle nejlepší mezinárodní praxe, konkrétní „kuchařka“ nebyla k dispozici. Příprava koncesní dokumentace se tak neobešla bez četných konzultací s příslušnými ministerskými resorty ČR a Státním fondem životního prostředí. Dokonce byla zřízena speciální konzultační skupina DG Regio Evropské komise, která posuzovala soulad vznikající koncesní smlouvy mezi VST a budoucím provozovatelem s nejlepší mezinárodní praxí v této oblasti.

Příprava tohoto koncesního řízení na desetiletou provozovatelskou smlouvu připomínala, více než běh na dlouhou trať, spíše maraton. VST začala zpracovávat koncesní projekt již v roce 2007, na konci roku 2009 podávali uchazeči své nabídky, ale z důvodu námitek a vlekoucího se řízení u Úřadu na ochranu hospodářské soutěže mohla být koncesní smlouva podepsána až 30.6.2011. Provozování dle vysoutěžené koncesní smlouvy bylo zahájeno 1.10.2011 a bude ukončeno na konci letošního roku.

Protože tuto koncesní smlouvu schválila ministerstva životního prostředí, financí, zemědělství, pro místní rozvoj, SFŽP a také skupina Evropské komise, stala se základem dokumentu MŽP s názvem „vzorová smluvní ustanovení“, která byla následně uplatněna v mnoha dalších provozních smlouvách v České republice.

Příprava dalšího koncesního řízení na provozování infrastruktury VST pro období let 2022 - 2031 se díky nasbíraným zkušenostem obešla bez výraznějších komplikací. Na základě studie, která posuzovala několik možných variant, se už v roce 2018 rozhodla zastupitelstva měst zastoupených ve VST pokračovat v nastaveném modelu provozování. Valná hromada VST rozhodla o zahájení koncesního řízení v březnu 2020, v září byly předloženy předběžné nabídky a již v prosinci byly po dvou kolech jednání zadavatele s uchazeči podány nabídky konečné.

Rozhodnutí zadavatele o výběru té nejvhodnější potvrdila na svých jednáních zastupitelstva měst a v dubnu 2021 valná hromada VST schválila uzavření koncesní smlouvy. Dne 26.5.2021 byla nová koncesní smlouva se staronovým provozovatelem, společností ČEVAK a.s., podepsána.

Budoucnost VST

Tempo technických a zejména legislativních změn ve vodním hospodářství České republiky nenechává v klidu vlastníky ani provozovatele. Nový zákon o vodách, zákon o odpadech a další normy nás nutí neustále myslet dopředu, plánovat, hledat finanční zdroje a konat. To vše za cenu přijatelné ceny vodného a stočného v době, kdy nájemné, coby zdroj na obnovu vodohospodářského majetku, již tvoří u většiny vlastníků více než její polovinu. Vodárenskou společnost tak čeká v nejbližších letech zejména významná investice do hygienizace čistírenských kalů při udržení tempa obnovy vodovodních a kanalizačních sítí a objektů.

 

Jak se na oddílný model dívají jednatelé VST s.r.o. a zároveň starostové obcí:

Ing. Štěpán Pavlík starosta Tábora: Provozování vodohospodářského majetku VST vždy zajišťovala externí společnost. Zkušenost je dobrá, fungování je pro obě strany praktické, výhodné je to i cenově pro koncového uživatele, tedy občana. Už v roce 2018 si VST nechala zpracovat podrobnou analýzu, jež hledala optimální model provozování a která potvrdila, že oddílný model je správná cesta. Máme zajištěn stabilní zdroj financí na realizaci investic v podobě nájemného hrazeného pravidelně provozovatelem. Provozovatel současně nese v podstatě všechna rizika a legislativní povinnosti, které se pojí s provozováním.

Ing. Jiří Šimánek, starosta Plané nad Lužnicí: Oddílný model se v aglomeraci Táborsko používá od začátku fungování Vodárenské společnosti Táborsko s.r.o. a myslím, že k naší plné spokojenosti. Každý by měl dělat to čemu rozumí a co je chopen dělat. VST se umí starat o svůj majetek. Díky svému personálnímu obsazení tomu tahle společnost rozumí a díky struktuře svého vedení (jednateli jsou starostové všech tří měst) je správa majetku pod neustálou kontrolou vlastníků (měst). Co je zaběhlé a funguje, není nutné měnit. Řešit je třeba věci s nimiž je problém a které nefungují. To rozhodně není případ VST s oddílným modelem fungování.

Zpět